Praha – hlavní město České Republiky, centrum kultury, financí, město plné překrásných památek, dle anket cizinců jedna z nejkrásnějších metropolí světa.
Praha – žije v ní spousta bezdomovců, drogově závislých, je v ní relativně vysoká kriminalita, smog, špína, stres.
Takovéto dva rapidní rozdíly nám poskytuje Praha každý den, stačí se jí jen projít a hned ve vás zanechá spoustu otázek a pochybností. Já osobně jsem jejím obyvatelem již dvacet dva let a stále nedokáži říct, zda je to dobré místo pro život anebo ne. Hlavní výhodu života v Praze vidím jednoznačně v možnosti kvalitního a dobře ohodnoceného pracovního uplatnění.
Ale mám být a dokáži být hrdý na to, že jsem Pražák?
Na první část otázky zní odpověď ano, lokální patriotství se prostě nosí. Ani nevím proč, ale cítím se být někomu/něčemu zavázán s tím, že prostě musím být taky tím pražským patriotem.
Na to ale navazuje druhá část mé otázky, já prostě nedokážu být hrdý na to, že jsem Pražák. Nemohl jsem si vybrat, jestli se narodím zrovna zde. Každé místo světa, ať už je to to největší město anebo ta nejzapadlejší vesnice, má něco do sebe, dokáže toho hodně dát, ale také hodně vzít.
Ano, zůstat zde je již moje rozhodnutí, ale prostě jsem zastáncem toho, že je naprosto jedno, kde člověk žije, pokud je šťastný a má možnost osobnostního rozvoje a svobodu.
